OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Horká červencová neděle nabádala spíše k návštěvě nějaké vodní nádrže či koupaliště. Každopádně se i přesto našlo několik dobrovolníků, kteří navštívili tuto akcičku pořádanou klukama z Intervalle Bizzare. Místo pořádání bylo již tradiční – útulný klub Black pes v Klánovicích na východním okraji Prahy. Ačkoliv se v sestavě čítající 7 kapel objevili i jména, jenž jsem měl možnost spatřit před pár dny na Obscene Extreme, možnost shlédnout takové Rotten Sound či Regurgitate se prostě nesmí promarnit.
V době našeho příchodu už na pódiu nějakou tu minutku řádí němečtí HELLBLAZER. Jedná se o poměrně standardní grindující sypačku, jakých máme možnost slyšet stovky. Holohlavý zpěvák radši odložil i obuv a snaží se seč může. Publikum je zatím poměrně stydlivé a mezi pódiem a ním vzniká tak třímetrová mezera, čehož využívám a stavím se dopředu:-) Se svým foťáčkem se pokouším tvořit nějaké podobizny, výsledek však za moc nestojí, což máte možnost posoudit sami. HELLBLAZER tedy mizí a po něm nastupují domácí matadoři z Děčína - FLESHLESS. Vláďa a spol. zahráli defacto totožný set (jestli úplně, to vám neřeknu, jelikož si to nepamatuji), jak na obscínu, což znamená, že hlavní slovo měly skladby z poslední placky “Nice To Eat You“, kteréžto byly prokládany staršími kousky, včetně hitovky “Piece of Flesh“. Díky dobrému nazvučení si bylo možné vychutnat všechny skladby, jenž toho večera odezněly. Je vidět, že se živým bubeníkem to kapele šlape lépe, každopádně jsem se nemohl zbavit dojmu, že starší tvorba děčíňáků mě oslovovala předsi jen o něco více. Můj názor však nesdílela část publika (odhaduji to tak na 150-200 hlav), které se pomalu probíralo a začalo se trochu hýbat … Jelikož jsem pražskou bandu LYKATHEA AFLAME(na fotografii nahoře) propásl na obscínu, nemohl jsem si podruhé v krátké době nechat ujít příležitost vidět tuto zajímavou kapelu v akci. Mrzí mě, že jsem ještě neměl možnost slyšet studiovou podobu tohoto zajímavého uskupení, protože z koncertu jsem díky naprosto přehulenému zvuku moc moudrý nebyl. Jejich melodický a rychlý death/grind okořeněný klávesami však rozhodně zasluhuje pozornost. Zajímavou postavou byl klávesák oděný ve stylu, jak to říct, no, britských kytarových kapelek. Čímž se nechci ale projevit jako metalová palice, které vadí neortodoxní vizáž některých lidí hrajících metalovou muziku, sám mám doma pouze 3 metalová trika:-) … Snahu o originalitu kapele nelze upřít, což je v současné době a obzvláště ve stylu, který LYKATHEA hraje, dosti ceněný jev. I když, jak říkám, zvuk při jejich vystoupení nepatřil zrovna do kategorie krystalických, moji zvýšenou pozornost si kapela získala a když jsem se dozvěděl, že kluci vydávají zanedlouho u čurbyho novou desku, začal jsem být zvědavý a nedočkavý ještě více. Musím přiznat, že něco podobného jsem ještě neslyšel.
Na německé ENTRAILS MASSACRE(na fotografii) si mnozí ještě vzpomínají z loňského Obscene Extreme, kde se uvedli jako velmi rychlá a nekompromisní banda … A tuto pověst v Praze do puntíku potvrdili. Ačkoliv hrají poměrně jednoduchý grindcore se směsící crustu a hardcore a jejich skladby nepřesahují délky dvou minut, během bezmála půlhodiny jejich vystoupení jsem se ani chviličku nenudil. Originalita jejich tvorby sice nepřesahuje hranici 0%, ale energie s jakou se presentují, zasluhuje absolutorium. Zvuk byl opět OK a německý grindující válec mohl začít masakrovat přítomné. Všichni členové tohoto ansáblu potili na pódiu krev, ale tomu co předváděl vokalista se mezi “normálními“ lidmi říká projev šíleného psychopata. Klučina s vizáží technomaniaka a srdcem grindera (pche co jsem to zase vymyslel za hovadinu) dokázal rozvášnit i fandy a konečně to v Klánovicích vypadalo jako na grind mosh feast-u. Během jedné skladby dokonce skočil i mezi lidi a ležíc na zemi pokračoval v chrlení do mikrofonu. Že v jednoduchosti je největší síla, ENTRAILS MASSACRE toho večera potvrdili na sto procent. Lepší a chutnější předkrm před ROTTEN SOUND a REGURGITATE si nemohl nikdo přát …
Finové ROTTEN SOUND(na fotografii) mě zatím nikdy nezklamali a ačkoliv moje poslední vzpomínka na jich živou show byla stará teprve 14 dnů, těšil jsem se na ně opět jako malý kluk … A oni opět nezklamali!!! Kapela striktně dodržuje image vytyčenou jejich zatím poslední skvělou deskou “Murdeworks“ a stejně jako v Trutnově, i v Praze nastupuje s krvavě červenou barvou zdobící těla všech hráčů. Možná, že se už budu opakovat, ale vzápětí se spustila další parádní půlhodinová šleha z vysoké grind/crustové školy. Kai obstarávající rytmickou sekci neúnavně drtil škopky. Jeho snaha však nebyla ojedinělá, všichni zůčastnění vypouští na pódiu duši včetně sympatického řvouna Keija. Díky perfektnímu nabuzení z muziky ROTTEN SOUND ani neregistruji skladby, takže vám v případě zvědavosti, co ti finové tehdy vlastně hráli, moc nepomůžu. Pokud jste tam nebyli, musíte se spokojit s konstatováním, že ROTTEN SOUND jsou momentálně jedna z nejlepších grindových kapel! A to jak ve studiové a hlavně v koncertní podobě. GRIND, CRUST, GRIND, CRUST!!!
To švédská legenda REGURGITATE působí na scéně už o nějaký ten pátek déle, než jejich finští kolegové. Přiznám se, že tvorba těchto chlíváků šla celou dobu jejich existence mimo mě a tento koncert byl mým prvním setkáním s (ne)muzikou REGURGITATE. Možná budu neobjektivní, ale po vystoupení ROTTEN SOUND mě Švédové tolik nechytli, jak jsem původně předpokládal. Nutno však podle reakcí přítomných říci, že své publikum určitě nezklamali. Osobně goregrind zase tolik nemusím, ale živě se to nepozná a když kapela umí spustit kvalitní sypačku s dobrým zvukem, obvykle není co řešit … Ve snaze chytit vlak do pražského centra nám uniká vystoupení holanďanů SUPPOSITORY, což je vzhledem ke kvalitám jejich poslední desky docela škoda, ale třeba někdy příště …
Tak máme za sebou další pohodovou klánovickou grind session a organizátorům podobných akcí chci na tomto vzkázat otřepanou frázi: „Jen houšť a větší kapky“!
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.